Projděme se Vrtbovskou zahradou
Projdeme-li průjezdem v Karmelitské ulici číslo 25, ocitneme se v tichém společenství domů, jež tvoří Vrtbovský palác. Dnes již jsou budovy přestavěné a využívané jako byty a kanceláře, ale kdysi tvořily palác nejmocnějšího muže českého království a vstup do úchvatné zahrady, jež byla koncipována jako nikdy se neopakující divadelní resp. operní dílo. Jednotlivá podlaží představují dějství a různá zákoutí, průhledy a pohledy pak zápletky celého představení.
Předehrou (a to více než impozantní) je brána se sochami Atlase, Hojnosti a Bohatství, jež měly symbolicky vyjadřovat nejen majitelovo vysoké politické postavení v zemích koruny České, ale i tíži odpovědnosti spočívající na jeho bedrech. Zároveň měla představovat i jeho výsledky, které přinesly spravovanému království tj. právě hojnost a bohatství.
Nyní si musíme uvědomit, že v době jejího vzniku, se do zahrady vcházelo zadní brankou. Návštěvník tak měl po slavnostní předehře malou chvilku (malý předěl) mezi úvodem a hlavní částí. Prošel chodbou a pak vešel dveřmi do spodní části zahrady (parteru). Zde se mu naskytl pohled na zelené záhony a centrální kašnu se sochou puttiho zápasícího s drakem chrlícím vodu. Celý parter působí velmi esteticky a symetricky. Oblouk voliéry tvoří zrcadlový odraz s obloukem sala terreny a s nimi koresponduje i oblouk spodní opěrné zdi. Rozčlenění záhonů a rozmístění tisů pak dotváří dokonalou harmonii. Teprve zde host objeví interiér sala terreny a její impozantní výzdobu. To je v nynější době to první, co vidí návštěvník při vstupu do zahrady. Je tedy okamžitě ohromen bez jisté gradace. Prostor sala terreny je tak bohatě vybaven uměleckými díly a jejich ideou, že by na podrobnější popis bylo třeba dlouhých hodin. Sochy Bakcha a Ceres obracející se k sobě v symbolice vstřícnosti a uspokojování duše i těla po usilovné práci. Fresky, jež představují antické ruiny, nastolují téma učenosti, stálosti a průchod věky. Věčné téma lásky, nejistoty, obav o milovanou osobu a zklamání. To a mnoho dalšího lze z fresek Václava Vavřince Reinera vyčíst a vyvodit. Skrze dřevěné dveře můžeme projít do salónku, kde na stropě je další freska. Představuje múzy a zde lze vytušit, že i boční stěny byly zcela nepochybně bohatě vymalovány. Tato díla se nám však nedochovala. Celý prostor pokladny, sala terreny i salónku je pak propojen nádhernou dobovou dlažbou. Zrcadlem pro sala terrenu je voliéra, jež představuje velký zdroj líbezných a uklidňujících zvuků ale i barev a rozmanitého hemžení. To proto, aby byly všechny smysly náležitě uspokojeny. A tak, pokud zde nehrála živá hudba, obveselovalo společnost švitoření ptáků doprovázené uklidňujícím zurčením vody ve fontáně.
Parter zároveň i v alegorii ztvárňuje všechny živly. Země je charakterizována záhony, voda pak kašnou, vzduch ptáky ve voliéře a oheň drakem, s nímž zápasí amorek v kašně. Pro znavenou duši není většího balzámu, než zde usednout a kochat se pohodou Vrtbovské zahrady.
Pokud projdeme jedněmi ze dvou dveří vedoucích na dvojité obloukové schodiště a vystoupáme po něm, otevře se nám z malé terasy pohled na parter, odkud ještě výrazněji vynikne jeho symetričnost a bohatost. Je to pohled, který se nikdy neokouká. Toto je vyvrcholení prvního jednání. Následuje pár schodů jako předěl mezi jednáními i etážemi zahrady.
Vstupujeme do střední části zahrady, jež se rozebíhá do stran od malé centrální kašny s vodotryskem, kterou v minulosti zdobila též socha od Matyáše Bernarda Brauna. Naproti se pak rozdvojuje nádherné schodiště ozdobené bohatě reliéfovanými vázami. Na čelní stěně si pak představme další monumentální fresku od Reinera. I ta se během staletí působením povětrnostních vlivů ztratila. Toto druhé dějství v sobě nese jistý klid a pohodu, jež ale v sobě ukrývá zápletku v podobě malého zákoutí nazývaného též zahradou Hesperidek. Je to v odkazu na bájnou zahradu, v níž rostla zlatá jablka. I zde byly původně vysázeny stromy rodící zlatá jablka. Tedy alespoň je připomínala. Snad to byly pomeranče nebo citróny. Jak je však zřejmé, těmto tropickým rostlinám se zde příliš nedařilo a tak byly nahrazeny jablky zcela běžnými. Tato střední část nás zve k odpočinku ve stínu habrů, v jejich loubí a s uklidňujícím výhledem na symetrické záhony zimostrázů, kde v jejich nitru vyniká barevnost jednoletých begónií. Při procházce touto části zahrady nás svými pohledy sledují antická božstva z horního ochozu.
Přijmeme-li jejich pozvání a vystoupáme-li nádherným schodištěm (jež představuje další předěl mezi jednáními) do třetího podlaží, otevře se nám prostor zahradnicky možná méně okázalý o to více impozantní svou uměleckou výzdobou. Sochy antických božstev ve vznešených pózách jsou vrcholem barokního umění a jako soubor jsou absolutním skvostem. Jde o druhou největší skupinu Braunových soch. Ta největší je na Šporkově Kuxu. Nutno dodat, že tam je pro takovou sbírku opravdu rozlehlý pozemek. Zde v tomto komorním prostředí a na omezeném prostoru je taková skupina soch nevídaná a naprosto excelentní. V celé zahradě je 14 soch a 13 barokních reliéfních váz od excelentního mistra vrcholného baroka. K tomu je třeba jen podotknout, že některé další sochy a vázy se již nedochovaly. Pro úplnost dodejme, že většina originálů je umístěna v depozitářích a zde jsou z větší části kopie. Ovšem kopie z dílny sochařského mistra Olbrama Zoubka, tedy provedena s největší možnou pečlivostí, přesností a uměleckými kvalitami.
Projdeme-li se tedy podél řady soch a pobudeme-li v jejich společnosti natolik, abychom si uvědomili jejich symboliku a nádheru, můžeme se pokochat i pohledem z tohoto ochozu na střední část zahrady. Na tvarované záhony buxusů kolorované letničkami a to vše zarámované arkádami habrů. Pak i zde, v horní části zahrady, můžeme nalézt malou zápletku v podobě utajeného zákoutí. Zde nám architekt vytvořil líbezný pohled nejen na střední část zahrady ale i na parter včetně sala terreny a dále na kostel Panny Marie Vítězné.. V tomto kouzelném zákoutí lze vychutnávat dopolední slunko stejně jako odpolední chládek. Po zastávce můžeme stoupat výše jak v ději, tak v zahradě. Zužující se profil zahrady a kamenné chodníčky nás neomylně zavedou ke glorietu. Po několika schodech se ocitneme pod freskou vodních božstev a vodních víl. I na velké ploše pod nimi byla kdysi velká freska. Celá tato část byla jakýmsi balkónem s výhledem na Pražský hrad i Malou Stranu. K tomuto vyvrcholení byl později dodán ještě kontrapunkt v podobě vyhlídky, kam se prochází malým tajemným schodištěm. Je to absolutní vrchol eposu. Zde se doslova rozezní všechny tóny společně v triumfální harmonii, ve vygradovaném souznění všech skvostů. Komplexní pohled na Vrtbovskou zahradu, její symetrii a dokonalost. Impozantní Pražský hrad se všemi přilehlými paláci, majestátními chrámy, basilikami a dalšími dominantami. Chrám svatého Mikuláše ve své barokní dokonalosti a honosnosti. Chrám Panny Marie Vítězné ve své čisté strohosti. Malá Strana ve své uchvacující kompaktnosti a celá Praha ve své velkoleposti. Toto je jeden z nejkrásnějších pohledů na Prahu.
Zahrada sama je živý organismus a tak se stále mění a překvapuje při každé její návštěvě. Byla tak stvořena. Vždy zde lze nalézt něco nového, překvapivého, úchvatného. Každou denní i roční dobu lze v ní nalézt jiné květy, zvuky, barvy, stíny a pohledy, ať už na ni samotnou nebo při pohledu z ní na Prahu a její dominanty. Zahrada se neomrzí ani nezevšední, zachovává si díky svým skvělým tvůrcům i správcům svěžest, neotřelost a nápaditost.
Vrtbovská zahrada byla již ve své době vytvořena jako skutečný skvost a jako velkolepý soubor různých forem umění. Představilo se nám zde klasické umění sochařské, malířské ale i architektonické a stavitelské. Navíc bylo vše ve své době doplněno i o hudební díla a produkci. To vše reprezentované nejskvělejšími představiteli vrcholného baroka v Čechách a potažmo i ve světě, jimiž byli Kryštof Dientzenhofer, František Maxmilián Kaňka, Václav Vavřinec Reiner, Matyáš Bernard Braun a Antonio Lucio Vivaldi. To vše představuje zahrada i dnes po téměř třech stoletích. Toto je oceňováno i odborníky, kteří ji považují za nejkrásnější zahradu vrcholného baroka na sever od Alp. Je to i díky nákladné rekonstrukci z let 1993-1998 financované magistrátem Hl.města Prahy a nadací prince Charlese. V neposlední řadě pak díky pomoci společnosti Liga servis s.r.o., jež z pověření magistrátu spravuje nemovitosti. Velkou chválu a úctu si pak zaslouží společnost CASUS a.s., jež svým příkladným přístupem, neutuchajícím nadšením, obětavou starostlivostí, fundovanou péčí a s vynakládáním značných finančních prostředků spravuje tuto chloubu světových zahrad. Vrtbovská zahrada je v majetku Hl. města prahy a je zahrnuta pod patronaci UNESCO jako památka nejvyšší kategorie a právem si toto místo zaslouží.
